Putovní Ultima Ratio Fest se po loňském úspěchu vrací do Čech. Jeho hvězdná sestava zaštítěná jmény Paradise Lost a Primordial tentokrát melancholii všech barev nedoveze do Brna, ale přímo do metropole. Vše vypukne už tento pátek v pražské MeetFactory.

Paradise Lost udržují plamen anglického gothic doomu už 35 let, a to i přesto, že se nikdy neváhali vydat na nové cesty a během kariéry si prošli mnoha žánry. Po svých deathmetalových začátcích vytvořili ikonické a žánr formující desky "Gothic", "Shades of God", "Icon" a "Draconian Times", načež nahráli mainstreamovější "One Second" s vlivy synth popu, darkpopové album "Host" nebo elektronické vlivy vstřebávající desku "Symbol of Life".

Zásadní jsou ale jejich majestátní gotické momenty, jimiž se stali ne jen jednou z nejvýraznějších metalových kapel, ale také tou gotický subžánr definující a tou, co doom metal pozvedla na novou úroveň. Proto jsou průkopníci Holmes, Mackintosh, Aedy a Edmondson i headlinery letošního festivalu.

Druhým tahounem turné jsou irští Primordial. Vznikli v roce 1991 v Dublinu, takže též překročili svou třetí životní dekádu. Původně patřili k druhé vlně black/death/doomu, která se na přelomu 80. a 90. let rozmohla po celém světě, ale přidali k ní prvky irské tradiční hudby a kulturní, historické vlivy. Ani na svém právě vydaném, desátém albu "How It Ends“ neztratili nic ze své vitality a energie, takže se fanoušci mohou těšit na hudbu pro temnou noc duše s jejich klasickým soundem tvořeným mixturou keltského folku a black metalu.

Finští melodici Omnium Gatherum u nás hrají pravidelně a pokaždé na pódium vlétnou s maximální intenzitou, takže sextet z Kotky vedený Markusem Vanhalou (též Insomnium) odehraje živelný koncert, jako by se jednalo o jejich premiéru. Omnium se ale oproti svým žánrovým rivalům nebojí šlápnout na plyn, ani použít progresivnější pasáže, čímž spolu s neomšelými, ale pro Finy opět signifikantními melodiemi neopakují vyřčené, ale objevují v melodickém death metalu neprošlapané cesty i se zachováním vlastního rozpoznatelného rukopisu.

A ten mají i Harakiri For The Sky, kteří jsou jedni z nejvýraznějších představitelů postblackmetalové vlny. Ve svém zvuku sice prvotní depresi a hysterické napětí už vyměnili za melodicky harmoničtější a náladami prosvětlenější polohy, ale plochy plné atmosfér naplněné temnými a zádumčivými tóny melancholie přetrvaly. Zklidněné atmosférické postrockové plochy tu náladou v sobě s blackovou ostrostí nachází neuvěřitelné souznění, o čemž svědčí i řada žánrových ocenění a nominací na ně.