RECENZE: A-ha v Praze dokázali, že nejsou kapelou jednoho hitu

Nebývá zvykem jít na popový koncert a na místě shledat, že bude komplet na sezení. V případě A-ha to ale dává smysl, neboť k plnému vychutnání programu, který přivezli na svůj premiérový český koncert, bylo téměř nezbytné v klidu poslouchat a dívat se.

Coby synové severu, konkrétně Norska, si kapela potrpí na klenuté, zasmušilé, křišťálové čisté melodie, které podbarvuje nápaditými a přesně padnoucími videoprojekcemi. Chvílemi to byl zážitek tak intenzivní, až by se dalo hovořit o popových Pink Floyd.

Večer byl rozdělený na dvě části, první patřila výběru největších hitů, v rámci něhož ale také zazněly dvě úplné novinky. Skladby Forest Of The Trees a You Have What It Takes vyjdou na podzim na chystané desce True North a jak prozradil klávesista Magne Furuholmen, kapela na něm chce vzdát poctu norské přírodě a pozastavit se nad katastrofálním stavem životního prostředí. Dlužno konstatovat, že obě ukázky vypadaly velmi slibně.

11 fotografií

Od prvních tónů úvodní Sycamore Leaves bylo jasné, že Morten Harket je stále pěvecky naprosto suverénní a ani ty nejvyšší polohy ze studiových verzí mu nedělají sebemenší problémy. Je to podle všeho rovněž ukázkový introvert, čili až na pár slov díků prakticky veškerou komunikaci s publikem obstarával Furuholmen.

Jaksi uzavřený do sebe byl vlastně celý koncert, A-ha se publiku nijak nepodbízejí a i když servírují vydatnou porci pro uši i oči, převládající emocí zůstává smutek, nikoliv ale bezvýchodnost a deprese. Skladby A-ha vyloženě nestrhnou, spíše vybízejí k tichému rozjímání.

Je to do značné míry niterný zážitek, který si každý zpracovával po svém. A to i ve chvílích, kdy došlo na rozezpívávání davu v bondovské The Living Daylights, které pochopitelně obstarával Magne Furuholmen.

Druhá část koncertu, už zcela ve znamení debutového alba, doložila, že kapela nehodlá být reliktem osmé dekády.

Po úvodním krátkém animovaném filmu Commuter animátora Michaela Pattersona kapela nasadila Train Of Thought a okamžitě bylo zřejmé, že na oprašování původního zvuku nedojde.

Skladby zněly současně, svěže a hutně, aniž ztratily původní kouzlo. Vše přirozeně a hladce gradovalo až k titulní baladě Hunting High And Low a hitové The Sun Always Shine On T.V. Pak už se Morten, Paul a Magne za bouřlivého aplausu odebrali do zákulisí, přičemž všem bylo jasné, že se prostě musejí vrátit. Ještě totiž nezazněl největší šlágr.

Samozřejmě, během chvilky byli všichni zpět a úvodní tóny Take On Me vyvolaly zdaleka nejbouřlivější ohlas. Jako když jdete na Europe a celou dobu čekáte, až se rozezní ty slavné klávesové fanfáry...

Je to trochu škoda, protože pražský koncert A-ha dokázal, že redukovat tvorbu kapely pouze na ten jediný hit je hrubě zjednodušující, nedostatečné a zdaleka nevystihující skutečnou podstatu jejich hudby.