Ke každé další desce Metalliky se také přistupuje trochu jinak než k albům okolních skupin. Jsou mnohem pečlivěji pitvána, rozebírána a zkoumána. Je jasné, že další Ride the Lightning, Master of Puppets nebo „černé album“ se nekoná a konat nebude. Míra rozčarování nad tím, že se kapele ani teď nepodařilo nahrát milník, který by metalovou komunitu přiměl sešikovat se a zajásat, závisí na síle vztahu, který člověk k Metallice má.
Bolest jménem předimenzovaná stopáž provází tuhle čtveřici už dlouho, přesto je v její hudbě pořád jakési fluidum, jež nutí se k té které desce opakovaně vracet a pronikat do ní.
