Na pultech knihkupectví je vaše kniha Roma boy: Příběh nekončí. Kde byl ten první impuls k její přípravě a vydání?
Oslovili mě, jestli bych nechtěl napsat knížku o svém životě. Nejdříve jsem se zarazil, protože jsem začal přemýšlet nad tím, jestli mám co nabídnout čtenářům. Jestli má cenu psát o mém životě, protože jsem pořád dost mladej. Pak jsem si říkal, proč ne. Bylo vlastně super, že se spoluautorkou Jitkou Štichauerovou jsme se navzájem neznali. Poznávali jsme se v průběhu a dostávali se do různých bodů mého života, na které jsem už úplně zapomněl. Je to taková moje otevřená zpověď. Samozřejmě tam není úplně všechno. Spoustu věcí jsem roztrhal a vyhodil, protože jsem si to chtěl nechat pro sebe. Ale jsou tam i různé nelehké věci, o kterých jsem chtěl veřejně mluvit, protože se určitě najdou lidé, kteří si zažívali to co já a třeba je to v něčem inspiruje.
Jaký téma toho podle vás dá čtenářům nejvíc?
Myslím, že období, kde popisuji mé panické ataky a deprese. Mluvím tam otevřeně o tom, jak jsem seděl na římse okna a odpočítával od desítky do nuly, že skočím. To mám v hlavě, tak jsem to tam popisoval. Nakonec jsem to neudělal. Může to být zajímavé pro lidi, kteří si procházeli stejnými věcmi. Proč jsem to neudělal? Co mě drželo zpátky? Může to být inspirace pro ty, co si v nějaké situaci myslí, že je konec, ale vlastně není. Aby si lidi nemysleli, že je to jenom o depresích, to ne! Je to taková horská dráha.
Který rok byl pro vás nejkrizovější a nejdepresivnější? Kdy jste opravdu uvažoval o tom, že už tu nechcete být?
Byly to roky 2014, 2015… Jen to vyslovím a už vím, co to bylo za období. Bylo to hrozný, hrozný, hrozný. Jsem rád, že jsem si tím prošel, protože mě to udělalo mnohem silnějším. Už vím, jak s tím mám pracovat.
Jan Bendig a Lukáš Rejmon (2022)
Snažíte se teď pomáhat lidem, kterým je slabo na duši? Sám sobě byste si určitě nejraději nafackoval za to, co jste tenkrát chtěl udělat.
Jo, nafackoval bych si, protože jsem myslel, že je to konečná, ale nebyla. Přitom to bylo všechno jenom v hlavě. Snažil jsem se myslet pozitivně a myslel jsem hlavně na dýchání. Protože při tomhle stavu, kdy má člověk panickou ataku, tak má zrychlený tep a zrychleně dýchá a v tu chvíli se musí nějak zastavit a myslet jen na to dobrý. To jsem se naučil a jsem rád. Možná bych si nafackoval, možná bych se i skopal na zemi… Ještě bych do toho tehdejšího Honzy možná kopl, že se zbláznil.
Jan Bendig promluvil o životě v romském ghettu, krádežích i záchvatech paniky |
Vaše kniha se křtila za velkého zájmu veřejnosti. Komu nejvíc vděčíte za to, že jste stále relevantní na poli českého showbyznysu? Těm skálopevným fanouškům, kteří jsou s vámi už od dob SuperStar?
Stoprocentně. Bez fanoušků bych tady nebyl. Jsou to úžasní lidé, kteří jezdí na moje koncerty, vytvářejí neskutečnou atmosféru, podporují mě absolutně ve všem a myslím, že ode mě tu lásku také pociťují, jak jim ji dávám zpátky, já bych je všechny umačkal a mám je strašně rád. A samozřejmě je to i Lukáš Rejmon (Janův partner – pozn.red.). Jsme spolu tak sehraný tým, že si neumím představit, že bych tak fungoval s někým jiným. Je to rozhodně hlavně i Lukáš, kterému za tohle všechno vděčím.
Spolu s Lukášem jste se objevili jakožto účastníci i v několika českých reality show. I o tom se píše v knize?
Něco tam určitě je, třeba o Výměně manželek, kterou jsme prošli. Jsou tam i fotky ze zákulisí.
Máte pocit, že jste svou účastí ve Výměně manželek přispěli k tomu, aby se česká společnost koukala také jinou optikou na to, že spolu žijí dva chlapi žijí? Že to třeba trochu přispěje k tomu, aby se mohli jednou vzít a legitimně mít děti?
Překvapilo mě to. My jsme se báli, že nás za to lidé „zhejtí“, že si řeknou „Ježíšmarjá, Výměna manželek a dvě buzny!“ Pardon za ta slova, ale takoví jsou prostě lidé, tohle oni říkají. Ale ono to bylo nakonec úplně jinak. Po odvysílání Výměny přišla spoušť nádherných komentářů. Lidi, kteří mě nikdy v životě nezastavovali na ulici, nebo spíš ti, od kterých bych to nečekal, tak nás zastavovali a chválili mě i Lukáše s tím, že změnili na nás názor. Bylo to neskutečný a já jsem za to strašně rád. Spoustě lidí jsme také otevřeli oči a ukázali, že i my gayové, můžeme mít doma úplně normálně rodinu, která může fungovat, je plná lásky a má absolutně všechno.
Kdo vám pokřtil knihu Roma boy?
Všichni patří do mého života. Můj bratr Marsell, on jediný mě zná nejvíc a nejlíp ze všech. Pak zpěvačky Monika Bagárová a Markéta Konvičková, které patří rozhodně do mého života. Strávil jsem s nimi polovinu svého života. Je to patnáct let zpátky, co jsme spolu byli v SuperStar a od té doby jsme nerozluční. Jsme dokonalí kamarádi a jsem za to strašně rád.
VIDEO: Jan Bendig ft. Monika Bagárová - VIVA LA VIDA:
