RECENZE: Na albu Genesis XIX Sodom bitvu nevyhráli

Mezi pravověrnými thrash metalisty to před vydáním alba německých válečných veteránů Sodom nazvaného Genesis XIX docela vřelo dychtivým očekáváním. Důvodem byl návrat kytaristy Franka Blackfirea, který v sestavě figuroval v dobách, kdy vznikaly památné desky Persecution Mania a Agent Orange.

Je sice radost slyšet ho znovu v řadách Sodom, ale že by album nějak zásadně nakopl, se bohužel říct nedá. Nejde vyloženě o špatnou práci, formálně je vše na svém místě. Šlape a drtí to jako skvěle udržované „bévépéčko“, ale problém je v nedostatku neotřelých nápadů a ve vražedné délce. Bezmála hodina je na rutinní thrash metal prostě moc.

Genesis XIX 55 % Sodom

Sodom se sice poctivě snaží, ale víc než mnohokrát slyšené postupy z nástrojů nevydolují. Na několika místech je slyšet, jak moc by kapela chtěla, ale nejde to.

Třeba Euthanasia zní nadějně, ale je vyloženě „vypocená“. Místo lehkosti a samozřejmosti je tu křeč a v druhém plánu také urputná snaha natočit typické album Sodom. S vojenskou tematikou, četnými reminiscencemi na minulost a bohužel i dost zbytečnými skladbami jako Glock’n’roll, u níž veškerá invence skončila u vymýšlení vtipného názvu.

A který nešťastník povolil Sodom za tohoto stavu věcí natáčet sedmiminutové skladby (The Harpooneer), které vše podstatné sdělí během tří minut a po zbytek stopáže se vycpává vatou?

Ne, Genesis XIX bohužel není TO album, v něž fandové doufali a na které se těšili. Těžko říct, natočí-li Sodom někdy v budoucnu ještě takové.