Už od šedesátých let se tvrdí, že éra rockových kolosů jako Rolling Stones končí, a přitom na ně chodí miliony lidí, komentuje Richard Müller píseň s názvem Za všetko môže Keith Richards.
Co byl první impulz k natočení nové desky?
Bylo to velmi bizarní, protože kamarád fotograf Mayo Hirc mě fotil na obálku knihy mých textů. A měl s sebou malého psa. Když jsme skončili, tak prohlásil: A teď ještě uděláme jednu fotku se psem. Vzal jsem si ho tedy do náruče, on to vyfotil. Když jsem viděl výsledek, zalíbil se mi natolik, že jsem se rozhodl natočit cédéčko.
Na počátku tedy byl obal a pak teprve písničky?
Přesně tak.
A souvisí s tím i název desky Hodina medzi psom a vlkom?
Samozřejmě. Na počátku byl ten pes, pak vznikl text k titulní skladbě a od toho se odvíjely další věci. Nicméně okolnosti vzniku desky byly tyto. Autorem textů je další můj přítel Peter Uličný, s kterým jsem pracoval i na desce 55. Po velmi dlouhých letech jsem si sám složil písničky. Trvalo to asi čtyři dny.
Tak rychle jste je měl hotové?
Opravdu, možná i za kratší dobu.
To zní neuvěřitelně, ale na druhé straně deska zní lehce, svěže a spontánně. Nedokážu si představit, že byste ji nějak „vyseděl“ v potu tváře.
Jestli na vás tak působí, jsem jen rád.
Texty do celku zapadají zcela hladce, jsou to velmi silné osobní výpovědi. Hádám, že jste neměl problém se s nimi ztotožnit.
Hned jak jsem si je přečetl, pochopil jsem, že se mi dokonale hodí k zamýšlené koncepci desky.
Dá se v písničkách vystopovat nějaká jednotící linka?
Jednoznačně pes.
Máte rád psy?
Speciálně Bruna, s kterým jsem na obale vyfocený, rád mám.
Jedna ze skladeb nese název Za všetko môže Keith Richards. Jaký máte vztah k rockovým ikonám?
Ono se říká, že čas kapel jako Rolling Stones už odchází, ale podle mne se to říká už od konce 60. let. A konkrétně Stouni se stále drží na vrcholu, chodí na ně miliony lidí.
Zastavím se ještě u jedné písně – V ateliéri u Jana S. Zpívá se v ní o Janu Saudkovi, je to tak?
Ano. K Janu Saudkovi mám velmi silný vztah a vždy, když jedu do Prahy, se k němu ohlásím na návštěvu. Je to báječný chlap, image, kterou si pěstuje, je do značné míry zavádějící. Navenek se jeví jako sarkastický vtipálek, ale ve skutečnosti jde o člověka s ohromným přehledem, citlivého, který se orientuje ve světové literatuře. Prostě klame tělem. Máme v plánu, že bychom možná společně udělali nějaké fotky, což vítám. Focení s Janem Saudkem je jedno z nejpříjemnějších, které můžete zažít. Během deseti minut je hotovo. Super rychlé a super dobré.
Určitou paralelu s Janem Saudkem a vámi cítím i při poslechu desky. V jeho fotkách je určitý kontrast, který jim dodává napětí. Totéž vnímám i z Hodiny medzi psom a vlkom. Konkrétně z vašeho zpěvu, který jde občas lehce proti uklidňující melodii, je v něm vášeň, odhodlanost a občas i fór v podobě lehce přehrávaného verše. Je tam prostě tajemství.
Mně podobné souvislosti nedošly. Dostal jsem text, vzal jsem kytaru a složil jsem hudbu. Moc jsem nepřemýšlel o tom, jak to nakonec ve studiu nazpívám, a pokud tam cítíte zmíněný kontrast, těší mě to. Protože čím víc pěveckých a hudebních poloh člověk nabídne, tím je výsledek lepší.
