Nálada nové desky "Hlavně ne klid" je podobná té, kterou známe z předchozího nosiče "Někdy si připadám jako pták". Blues je zde všudypřítomné. Posluchače potěší, že album je z větší části autorské. Kromě vlastních písní tu pak najdeme tři převzaté písně a jeden tradicionál. Překvapením je, že většinu skladeb si autorka otextovala sama. A jak to dopadlo? Skvěle! Irena Budweiserová zůstává věrná tématům lásky, zrady, odpuštění, životní zkušenosti. Nemáme však možnost poznat, co je její vlastní skladbou a co ne. I v textech autorka navazuje na devět let starý počin. Škoda jen, že texty jsou až příliš abstraktní. Nějaký ten souvislejší příběh by jim slušel. To je však věc názoru.

I přes název desky a již zmiňovanou naléhavost hlasu zpěvačky je album spíše klidné. Atmosféru desky nejlépe reprezentuje u klavíru zpívaná skladba "Pár slov". Za zpěvačkou však nezaostává ani její doprovodná kapela Fade In, kde kytarám vévodí Jaroslav Šindler a Miroslav Linka. Jejich jazzové vyhrávky jsou tu prostě skvělé. O kontrabas se postaral Vít Fiala. Na nové desce nahradila profesionálního klavíristu přímo zpěvačka. Desce tak vévodí kytara, perkuse a kontrabas.

Na rozdíl od minulé desky albu chybí jednoznačné hity. Nosič plyne v poklidném tempu a je určen posluchačům, kteří vědí, co od interpretky mohou čekat. Faktem je, že pro konzervativnější posluchače to může být jedna z nejlepších desek letošního roku. Plusem zpěvačky je to, že se lehce dokáže vcítit do jazzové, folkové i folkrockové polohy. Její průprava Spirituál kvintetem je zkrátka znát.

Ve výsledku je to klidné, nevtíravé, jazzově-bluesové poloakustické album. Díky výborné doprovodné kapele a Ireně samotné má deska kvalitu evropského formátu. Žádnou folkovou nudu prostě nečekejte, a průměr už vůbec ne.