"Lidi říkají, že vypadám šťastně jen proto, že jsem zhubla. Když slezu z pódia, jsem ptáček v kleci." Hned v první skladbě "Skinny", která působí jako zdánlivě poklidný úvod k věcem následujícím, Billie Eilish naznačuje, jak otevřená a upřímná bude.

Album "Hit Me Hard And Soft" se má poslouchat v celku (proto žádné singly před jeho vydáním) a má být o hledání odpovědí na otázky: "Kdo jsem", "Jak jsem se změnila" a "Jsem to pořád já?" Popřípadě: "Byla oscarová píseň 'What Was I Made For?' o Barbie, nebo o Billie?" A dodám ještě jeden dotaz: "Jak to, že se z toho všeho, co zažila za uplynulých zhruba osm let od písně 'Ocean Eyes', nezbláznila"?

Recenzi píšu jako posluchač, který rozhodně nepatří do cílové skupiny tvorby této zpěvačky. Jenže ona je jako jedna z mála současných umělkyň moderní a už teď víme, že zároveň i nadčasová. Oslovuje posluchače Generace Z i boomery, miluje hip hop a nazpívá píseň do bondovky, vydává elektronické nahrávky a pak klidně přijde s jemnou akustickou baladou. A hlavně ve spolupráci se svým bratrem Finneasem prostě umí napsat zatraceně dobrou melodii.

Skladatel, multiinstrumentalista a producent Finneas se na třetí studiovce své sestry dostatečně vyřádil a přitom stačil ukočírovat, aby z toho všeho tvůrčího třeštění nevznikl beztvarý mišmaš. Na rozumné ploše necelé třičtvrtěhodiny (zaplaťpánbůh za to, že sourozenci nepodlehli megalomanii ve stylu Beyoncé) najdeme hned několik tracků rozdělených do vícero segmentů s různým tempem, náladou i úplnou změnou stylu.

Několikrát už si myslíme, že píseň končí, načež přijde dohrávka, coda, která nás vystřelí ještě výše anebo vytvoří můstek k následující skladbě ("Bittersuite"). Kdo z vás nemá husí kůži nebo slzy v očích při "The Greatest"? A závěrečnou skladbu "Blue" můžeme směle označit za kapesní symfonii z ušlechtilého rodu Briana Wilsona nebo Paula McCartneyho, samozřejmě ve zvukovém kabátku AD 2024.

Trojice neodolatelných bangerů "Lunch", "Chihiro" a "Birds Of A Feather" si pohrává s oblíbenou estetikou hudby osmdesátých a devadesátých let. Hypnotický rytmus druhé jmenované vás nenápadně dovede k extatickému vrcholu - vypadá to, jako kdyby se k Finneasovi do studia nabourali Daft Punk. Podobný vpád čeká posluchače v "L'Amour de ma vie", kdy se na neohlášenou návštěvu přifařil The Weeknd s hutným autotunem a vy najednou dostanete chuť na kardio trénink.

"Hit Me Hard And Soft" chytře střídá dojemné momenty ("Wildflower"), sarkasmus ("L'Amour de ma vie"), velkolepé balady ("The Greatest") a zmíněné taneční erupce. Po jemných písních o nešťastné lásce přijdou i chvíle, kdy to Billie Eilish rozbalí a bez ostychu zpívá o tom, že "ta holka tančí na jejím jazyku" ("Lunch"). Je zranitelná i nebývale otevřená, dojímá, ale také se baví. Jestli už našla své místo ve světě a svou uměleckou tvář, to se teprve ukáže. Vždyť letos oslaví teprve třiadvacetiny! V každém případě dostala do vínku ohromný talent a právě vydala své (zatím) nejlepší album.