Jaromír: Tvé ruce nepřestanou
být pro mě vstupní branou
k snům, k sladkým snům.
Eva: Tvé ruce, splynem s nima,
jen ať přijde noc a dŕímá
dům, celý dům.
Spolu: Tvé ruce básní schladí,
bůh stvořil k objímání
a mně je ctěné mít rád,
od těch dob mám je s péčí,
tvé ruce ze snů léčí
a já je hladím rád, rád,
prostě, to ruce tvé jsou mé,
jsou mé, jsou mé.
Jaromír: Tvé bílé ruce malé
po ruce chtěl bych stále
mít, stále mít.
Eva: Škoda, že do tvých štěstí
chtěla bych se před bolestí
skrýt, celá skrýt.
Spolu: Tvé ruce básní schladí,
bůh stvořil k objímání
a mně je ctěné mít rád,
od těch dob mám je s péčí,
tvé ruce ze snů léčí
a já je hladím rád, rád,
prostě, to ruce tvé jsou mé,
jsou mé, jsou mé.
Eva: Jsou mé, jsou mé,
jsou mé, jsou mé.
|
Karel Černoch:
