Až začneš vnímat čas
a prohlédneš hru světel, co lžou,
jako dřív zajdi spočítat
si hvězdy, pořád tu jsou.
Až tvůj spánek, dříve klidný,
jako lehké pírko odnese shon,
až tě unaví písně,
zastav se a poslouchej zvon.
Zvoní ti stůj, nečekej,
začni tím, co je prosté a blízké,
vyjdi do polí a chvíli seď
a poslouchej, co zpívá ti zvon.
Zvoní ti stůj, začni teď,
nečekej až stane se zázrak
a vyjdi do polí a poslouchej,
to všechno, co ti vypráví zvon.
Až poznáš jak je krásné
jenom jít a zasadit strom,
který jednou vyroste
a nespálí ho mráz ani hrom.
Až poznáš, že je v prostém díle
víc než v bublině slov,
buď pevný jako zvon
a svoje srdce přetav si v kov.
Zvoní ti stůj, nečekej,
začni tím, co je prosté a blízké,
vyjdi do polí a chvíli seď
a poslouchej, co zpívá ti zvon.
Zvoní ti stůj, začni teď,
nečekej až stane se zázrak,
vyjdi do polí a poslouchej,
to všechno, co ti vypráví zvon.
|
Petr Ulrych:
